Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.
Není cestování jako cestování
Dnes už není cestování jako v dobách mého mládí. Ba je dnes situace výrazně odlišná od té, která tu byla tehdy. Jistě, i za mých mladých let prožitých ještě ‚za minula‘ se dalo cestovat bez problémů po celém světě, ale rozdíl je v tom, že tehdy se po světě cestovalo bez omezení jedině tak prstem po mapě. Zatímco v reálu to bylo něco docela jiného. Když chtěl někdo cestovat tehdy, musel být zadobře s rudou vrchností, a ani to ještě nezaručovalo, že se někdo dostane ‚ven‘. Hlavně při cestách do míst za takzvanou železnou oponou mohl vše zhatit už i samotný náš stát, držící nás tu jako vězně.
Dnes už je všechno jinak. Do ciziny nás náš stát pouští prakticky bez omezení a většina cizích zemí našincům také nedělá problémy, pokud jsme ochotni na cizím území dodržovat jejich pravidla hry. A tak se musíme obvykle jen rozhodnout, zda do ciziny vyrazit s nějakou cestovkou nebo na vlastní triko.
Každá z těchto možností má svá plus a mínus. A když to zvažujeme, dá se konstatovat následující:
- S cestovní kanceláří máme výhodu v tom, že se nemusíme o nic moc starat. Co nám tato nabízí a za co si u ní zaplatíme, to máme jisté. A pokud snad ne, můžeme si vydupat nápravu nedokonalostí nebo odškodnění.
- S výjimkou pochybných nabídek nebo mimořádných situací se dostaneme tam, kam chcete, využijeme to, co nám nabízejí, a nastanou-li potíže, ať se postará nějaký ten delegát.
Takže by se mohlo zdát, že je takové cestování daleko výhodnější, než když se člověk někam vydá sám a je tak sám svého štěstí strůjcem. Ale co se mne týká, já to neberu. Nechci cestovat někam se skupinou dalších našinců, nechci, aby mě někdo všude ‚vodil za ručičku‘. A tak si raději zařizuji všechno sám. Což není díky internetu problém. Jistě, cestou se může ledacos zkomplikovat, ale to k tomu přece patří. A bez nějakého toho vzrušení by bylo cestování přece nuda.